Problémy obytných podkroví – 1. část
Obytná podkroví jsou v historii bydlení poměrně novým fenoménem. V dřívějších tradičních staveních se tato část domu k bydlení až na výjimky nepoužívala. Vyřešit totiž všechny stavebně konstrukční detaily, aby do podkrovního prostoru nezatékalo, v zimě zde nebyla zima a v létě příliš horko, není zas až tak jednoduché. Nejčastější vady a riziková řešení, s kterými se denně setkávají inspektoři nemovitostí při prověřování technického stavu, shrnuje následující dvoudílný článek. V prvním dílu se zaměříme na obecné umístění obytného prostoru v podkroví a řešení jeho větrání a přirozeného osvětlení.
Na začátku lze obecně konstatovat často přehlíženou věc, že nejméně vad obsahují nemovitosti, kde je nejméně rizikových stavebně technických řešení. Jedním takovým rizikovým řešením je i samo obytné podkroví. Naši předci používali staletími prověřené stavební postupy, mezi něž například patřilo využití podkroví jako sklad sena – krmiva pro dobytek. Nad obytným přízemím byl podkrovní prostor zakryt sedlovou střechou se skládanou krytinou. Ta podobně jako dnes nebyla absolutně těsná proti např. vodorovně nebo zespoda hnanému dešti či zafoukanému sněhu. To však nijak nevadilo, neboť podkroví bylo dobře větrané a na podlaze mělo nad dřevěným trámem většinou vrstvu z udusané hlíny, která sloužila jako primitivní hydroakumulační vrstva. Ta vodu při suchém počasí zase odevzdala do vzduchu a případná zvýšená vlhkost se tedy poměrně jednoduše vyvětrala. Uskladněný materiál na půdě (seno, sláma atd.) pak sloužil jako tepelná izolace stropu nad obytným přízemím.
Ilustrační příklad rodinného domu s obytným podkrovím pod šikmou střechou
Schématický řez podkrovím – různá umístění obytného prostoru (A – obvodové konstrukce podkroví v kontaktu se střešním pláštěm po celé jeho délce, B – obvodové konstrukce podkroví v kontaktu se střešním pláštěm částečně, C – obvodové konstrukce podkroví bez kontaktu/ popř. jen bodově se střešním pláštěm)
V dnešní době však už žijeme trochu jiným životem než naši předci a snaha o co nejlepší využití prostoru nás část vede k zobytnění podkroví. Střešní plášť tak najednou musí plnit často protichůdné funkce (vodotěsnost, tepelná a akustická izolace, vzduchotěsnost atd.) smrsknuté do poměrné tenké konstrukce, a to včetně jejího dokonalého napojení na ostatní konstrukce stavby. To samo sebou přináší spousta rizikových řešení, která se těžko navrhují, ještě hůře na stavbě realizují a vznáší často i zvýšené nároky na pozdější údržbu domu při užívání.
Ideální umístění obytného podkrovního prostoru pod šikmou střechou ilustruje uvedené schéma.
Z něj vyplývá, že nejméně rizikovým řešením je, když střešní plášť netvoří ani jednu z obvodových konstrukcí obytného prostoru.
Pro přirozené osvětlení obytné místnosti slouží okna. Technicky nejjednodušší je umístění okna do svislé stěny. Kde to není možné, jsou často osazována střešní okna. Ta však díky své poloze ve střešním plášti jsou velmi náročným technologickým prvkem a zvláště u starších staveb jejich způsob osazení a umístění je zdrojem častých vad, s kterými se běžně setkáváme při inspekcích nemovitostí bytů a rodinných domů. Typické špatné osazení a umístění je zobrazeno na fotografii.
Zvláště pro koupelnu umístěnou v podkroví by mělo platit, že by ideálně žádnou z jejich obvodových konstrukcí neměl tvořit střešní plášť (viz předchozí schéma „D“), a trváme-li na denním přirozeném osvětlení a nelze použít okno ve stěně, je lepší osadit světlovod.
Ani osazení větracího či světlovodného potrubí (popř. jiných instalací či prostupů) není v podkroví úplně triviální a kromě vnitřní kondenzace v potrubí díky např. jeho příliš malé délce hrozí i nedokonalé napojení na parotěsnou či hydroizolační vrstvu střešního pláště, popř. vznik tepelného mostu.
Střešní okno (staré cca 10-15 let) v koupelně s následujícími riziky: Pod oknem není otopné těleso, vnitřní okenní parapet není svislý, v koupelně není instalován jiný druh větrání (např. ventilátorem do exteriéru), patrně ani není provedeno správné připojení parozábrany. Výsledkem jsou pak vady způsobené kondenzací vody na zasklení a rámu okna, je patrná i přítomnost plísní.
V druhém pokračování článku se zmíníme o riziku prostupujících prvků střešní konstrukce do interiéru podkroví a rizicích nesprávného provedení vrstev střešního pláště.